.jpg)
Letos jsme si vzali na paškál Český kras. Autobus nás ráno dováží do Svatého Jána pod Skalou, kde máme krásný výklad o zdejším klášteře i jeskyni sv. Ivana. Poté je třeba zdolat velké převýšení a vydrápat se na skálu nad klášterem, kde je překrásný výhled na vesničku a lesnaté údolí. Když si stoupnu na okraj kolmé skály, abych fotil, mění se zájezd ve skupinku křesťanských fanatiků a zděšeně na mě křičí :“Jéééžíš, Jéééžíš marjá“ což na toto poutní místo skvěle pasuje 😊. Co na tom, že křičeli ze strachu o můj život :D.
Cesta nás dál vedla Solvayovými lomy, aby se záhy stočila do lesa, kde si začínající podzim začal chystat v korunách listnatých stromů své palety. U zamřížovaného vstupu do jeskyně Arnika je možné se odpojit a vrátit se k autobusu, ale nikomu se v krásném slunečním dni nechce končit po pár kilometrech, a tak pokračujeme dál na Bubovické vodopády. No, jsou to vodopády, co svět neviděl. Jaksi jim tam chybí voda, ale když tam někdy na jaře teče, musí to vypadat vážně krásně. Dál se stáčíme k vyhlášeným lomům – Velká a Malá Amerika, abychom večer zakončili na hotelu v Berouně u hraní na kytaru.
Po vydatné rautové snídani volíme pro nedělní dopoledne poklidnou cestu podél řeky Berounky až do Srbska, cestou pár dobrodruhů vyleze k Barrandovo jeskyni. Pohodovou atmosféru zakončí pan primář Oščipovský při rozjímání u vody gurmánskou myšlenkou: „Dozvěděl jsem se tento víkend spoustu zajímavých věcí. Třeba, že svatý Ivan chlastal mléko z ochočené laně, místo aby si z ní udělal guláš“ :D
Luboš Zajíček