Ta propukla zápasem výše zmíněné Ivči a Ládi s týmem Evy a Jirky Babkových, kteří skončili ve skupině poslední. Ovšem, každý zápas je jiný, občas něco nejde tak, jak člověk chce a první překvapení turnaje bylo na světě. Eva s Jirkou smázli jednoznačné favority zápasu a postoupili do čtvrtfinále. Hřmění kuželkářských hromů tím však nepřestalo a přineslo další kuriózní situaci. Ivča s Láďou se jako šťastně poražení vrátili zpět do turnaje, ovšem na nejméně výhodnou pozici – přímo proti Lucce s Fandou. K vidění byl famózní zápas předpokládaných finalistů, bohužel ve čtvrtfinále. Náskok se přeléval z týmu na tým a finální výsledek 139:127 znamenal konec pro loňské vítěze. Poražení se sklesle přesunuli k baru spláchnout hořkost porážky. A hřmělo dál. Eva s Jirkou se prokousali turnajem až do finále, kde opět narazili na Ivču s Láďou. V odvetě nakonec rozhodla jediná kuželka a po konečném výsledku 134:133 se vítězem 7. ročníku stala dvojice Ivča a Láďa Hlaváčkovi.
Za sebe musím říct, že jsem ještě nikdy nezažil tak neskutečně nepředvídatelný turnaj. A je to dobře. Přinesl totiž jasný odkaz, že je jedno kolik zápasů vám nevyjde, každý nový se začíná vždy od nuly. A naděje, ta potvora, umírá poslední. Možná, že je tak trochu nesmrtelná.
Luboš Zajíček