Domeček MěDDM Vlašim

    Pravonínští šachisté slavili

       U příležitosti 7. výročí založení Šachového klubu Pravonín, které se datuje na 11.leden jsme pro děti uspořádali Oddílový šachový turnaj.

       Šachisté hráli ve čtyřech skupinách:

A: Filip Štěpán, Kůra Filip a Píšová Petra 

B: Duda Martin, Jelínek František, Slavík Adam, Slavíková Barbora a Zeman Lukáš

C: Duda Jan, Šťastný Zdeněk a Veselý Jan 

D: Brixí Lucie, Čápová Klára, Brzková Veronika, Šťastná Lenka, Škarych Michael a Škarydová Eliška

         Po roční pauze opět uspořádal Šachový klub Pravonín SILVESTROVSKÝ TURNAJ, tedy 6.ročník. Dlouhé vánoční prázdniny a jejich smysluplné naplnění byly důvodem vzniku tohoto turnaje. Vytáhnout děti od počítačů, mobilů a tabletů a setkat se s kamarády při hře králů. Za vydatné pomoci Městského domu dětí a mládeže (cenový fond) a několika obětavých lidí a trenérů mohla vedoucí šachového klubu tento turnaj zahájit v 9.15 hodin dne 29.12.2014.

  Prodloužený předvánoční víkend 11.-14.12.2014 patřil šachovému svátku v Malenovicích. Sjeli se sem šachisté nejen z celého Česka , ale i celého Slovenska a sousedního Polska. Účast předčila očekávání pořadatelů, ale rekordní počet účastníků (153) je nijak nezaskočil. Hrálo se v prostorách Hotelu Petr Bezruč pod Lysou Horou, kde byli téměř všichni ubytováni a také se zde stravovali. Hned v úvodu musím pochválit provozovatele hotelu, neboť bydlení bylo pěkné, stravování výborné. Je vidět, že mají s podobnými akcemi zkušenosti a vařili jídla, která chutnají především dětem  a až na jedno jídlo (šunkofleky) odnášeli číšníci ze stolů talíře doslova „vymetené“!

V sobotu 6.12. jeli kluci na turnaj do haly do Jesenice u Prahy. Hrálo se ve dvou skupinách po čtyřech týmech, systém 4+1. 

My přijeli v deseti hráčích, takže se střídalo po čtyřkách a poslední dostřídával, jak bylo potřeba. V poli si všichni i brankář 

Tomáš Benda, kterého v bráně důstojně zastoupil Filip Chabada, svižně zaběhali. První utkání, tak jako již "tradičně", bylo 

trošku ospalé a spíše na rozjezd. S Pečkami jsme pouze remízovali 1:1, i když spálených šancí bylo dost. Pak už k žádnému 

zaváhání ve skupině nedošlo, porazili jsme tým Vestce i domácí Jesenici a skončili, tak ve skupině A na prvním místě. O postup 

do finále jsme se utkali s nám dobře známým týmem SK Benešov (skončil ve skupině B na 2.místě). Prohrávali jsme sice 0:2, ale kluci zabrali

a v normální hrací době skončil zápas 2:2. Došlo tedy na penalty. Benešovský hráč nastřelil pouze tyčku, Jakub Pešek za nás

proměnil, další hráč Benešova trefil pouze Filipa v bráně a Vojta Čičatka svou trefou jen potvrdil zasloužený postup do finále.

V tom jsme se potkali opět s domácí Jesenicí, která v boji o finále vyřadila favorizované Kladno, které si odvezlo po výhře 

nad Benešovem bronzové medaile. Finále bylo zcela v naší režii a konečně došlo i na proměňování velmi dobrých akcí.

Třetí letošní halový turnaj byl tedy korunován, po bronzu ze Zbuzan a stříbru z Benešova konečně zlatem!!! Nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen

Daniel Jadamus.

na fotografii

brankář Filip Chabada, hráči - Tomáš Benda, Pavel Tomčala, Jakub Sviták, Ondřej Krucký, Jakub Pešek, Daniel Jadamus, Vojtěch Čičatka, Jonáš Zavadil, Viktor Liška a trenér Milan Knížek

=

„ A Štětka, letos tu hraješ naposled“ potutelně se usmívám na největší vlašimskou badmintonovou naději Martina Štětinu. Ten jenom přikyvuje. Tento turnaj je určený pro neregistrované hráče, registrované do 15-ti let jsme mezi sebou rádi přivítali, ale už nás prostě začínají přehrávat po všech stránkách. Jsou rychlejší, mají lepší údery a my staří pardálové, jsme pak při zápase s nimi zralí tak akorát na infarkt.

se v neděli 30.11. zúčastnila halového turnaje v benešovském S Centru. Klukům se nepodařil pouze úvodní ranní zápas a tato prohra je stála zlatou medaili. Celým turnajem pak prošli bez jediné prohry a ztráty bodu, takže si domů odvezli krásné 2. místo. Nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen Jonáš Zavadil.

na fotografii:  brankář - Tomáš Benda, hráči - Jonáš Zavadil, Jakub Pešek, Vojtěch Čičatka, Pavel Tomčala, Daniel Jadamus, Lukáš Kadleček, Viktor Liška a trenér - Milan Knížek

     Na letošní podzimní prázdniny uspořádal MěDDM čtyřdenní dětský tábor

         Přemýšlení, jak zapojit do "šachové rodiny" co nejvíce dětí nás přivedlo spolu s učitelkami v mateřské škole v Pravoníně na myšlenku, že od letošního školního roku budeme jedenkrát v týdnu hravou formou učit děti prvním krůčkům v královské hře.

     Bratři Filipové (Lukáš a Vojta) měli za úkol přes prázdniny vypracovat prezentace pro tuto výuku (trochu jsem jim pomáhala). Čerpali jsme z knih a CD Figurky, dále pak z učebnic pana Kotzota, přidali jsme něco vlastních nápadů. Za pomoci Městského domu dětí a mládeže ve Vlašimi nakoupili potřebnou literaturu, vyrobili spoustu pomůcek, zapojili hodně šikovných rukou a začali realizovat náš projekt.

            První vyučovací hodina ZNAKOVÉHO JAZYKA na Městském domě dětí a mládeže ve Vlašimi, byla doslova zážitkem. Je třeba vyzdvihnout iniciativu pracovníků Domečku, že pamatovali na rozvoj této oblasti. Žije mezi námi mnoho lidí, se kterými je možné se domlouvat tímto jazykem, tím myslím, ne jenom neslyšící. Jsou lidé nemocní, kteří nemohou momentálně mluvit nebo mají jiné postižení a my hned na první hodině zjistili, že všechny znaky (slova) jsou vlastně odrazem toho, co vidí oči a každý pochopí, co chcete říci.

          V našem šachovém klubu, z mnoha důvodů, vznikl nápad uspořádat o hlavních školních prázdninách dvě šachová soustředění. To první premiérové máme za sebou a skromně můžeme konstatovat, že se vydařilo. Bylo dobré, že jsme si vše vyzkoušeli na méně dětech. K nocování, vaření a pořádání volnočasových aktivit bohatě vyhovuje Spolkový dům v Pravoníně, a co bylo velice důležité, přálo nám počasí. Překvapením pro děti i dospělé byla nová klubová trička.

Letos poprvé jsem si všiml, že jsme s Indim na turnaji v beachvolejbale nejstarší. Jsme starý vykopávky, fakt. Kolem nás vyrýsovaná těla mladých borců, slečny v bikinách a titěrných kraťáskách. Radost pohledět. Tak maskujeme naše pupky, které jsou vypracované dobrým jídlem a kvalitním pivem, alespoň volným trikem a snažíme si nalhávat, že těm mladým stačíme. Nedá se nic dělat, je to devátý ročník. Ale zkušenosti, Indi, ty hrajou v náš prospěch, ne?

Už se stalo tradicí, že to s pravidelností záchodového dýchánku po dvou litrech burčáku, vyhrávají Pašíci. Dvojice, která je dlouhodobě nejlepší a není nikdo, kdo by je dokázal sesadit. Míša Loulová a David Zeman – několikanásobní vítězové tohoto turnaje. Letos jsme přípravu nepodcenili a s Olčou Svatoňovou jsme si naší dvojici pojmenovali příznačně Zabíjačka. To strhlo lavinu názvů a letošní turnaj vypadal jak vepřová slavnost. K vidění byly názvy jako - Jatka, Řezníci, Vepřový koleno…Tak to by v tom byla zakopaná prasečí kost, aby Pašíky někdo neudolal J.

V sobotu se hrálo ve skupinách a nejlepší volejbal byl k vidění ve skupině smrti – B, kde se potkali Pašíci, Zabíjačka, Řezníci a Párky. Může za to nešťastný los, že se vlašimská beachová špička vtěsnala do jedné skupiny. Já to říkám pořád, když se losuje, nemá se u toho pít alkohol, protože pak se to takhle semele. Ale zas tak nic tragického se nedělo, do nedělních vyřazovacích bojů postupoval ze soboty každý tým.

Večer přišly na řadu kytárky a pohodová atmosféra v hospůdce Na koupáku a neděle přinesla opět nádherné počasí. První vyřazovací boje začaly už kolem osmé hodiny a v pohodovém tempu se turnaj ubíral do semifinále. V prvním z nich byla Zabíjačka herně lepší, než vítězové skupiny A – Vepřové koleno a ve druhém smázli Pašíci rozdílem třídy vítěze céčkové skupiny – Padající hvězdy.

Finále přineslo skvělý volejbal a několik desítek diváků si přišlo na své. První set zvítězili Pašíci 21:19 a druhý set přinesl ještě větší přetahovanou, kterou nakonec zlomili taktéž ve svůj prospěch 25:23 a zaslouženě potvrdili pověst vládců vlašimského písku.

Výborné ceny do turnaje věnoval Domeček Vlašim, David Zeman, Karel Křížek a Lenka Burdová. Díky nim se hrálo o poháry, poukazy do sportovních a relaxačních center, sportovní potřeby a další parádní věci.

Luboš Zajíček

Do gumy!

Do gumy, děcka! Nebojte, nejedná se o zvolaní pracovnice nočního klubu v závěru pánské návštěvy, ale o větu, která provázela celý školní výlet – rakouské řeky pro děti. No ale hezky pěkně od začátku.

Myšlenka na splutí Salzy a Steyru s dětmi mi leží v hlavě již několik let. Jak jí tam různě převaluju, přivál mi osud do ruky Sígra. Člověka, který funguje jako neřízená střela, za jeho přítomnosti se na akcích dějí i ty nejmíň pravděpodobné věci. Je to prostě týpek, který dokáže utáhnout děti na vařené nudli, ale přitom profík na vodě, zdravotník, záchranář a hodně svědomitý parťák. Slovo dalo slovo, několik desítek hodin strávených přípravou, zajištěním bezpečnosti a programu vyplodilo vymazlenou akci, která nemá v rámci školních výletů obdoby. 19 dětí a 13 dospělých – takhle zní bilance letošního výletu na rakouské řeky pod Domečkem Vlašim. Nejedeme Sázavu, a tak je lepší zkušených vodáků z řad dospělých radši víc.

Už při cestě autobusem nám řidič Pavel naznačil, že tyto dny o adrenalin nebude nouze, když nám předvedl, kolik vlastně zvládá jet do zatáček. Na benzínové pumpě ještě Sígr odněkud přinesl do autobusu kanál, obložil ho kameny a utrhl do něj čerstvé květiny. Prý abychom nemuseli zastavovat na čůrání…

Kolem třetí hodiny jsme na místě, dáváme základní výcvik jízdy na kánoi, převlíkačka do hydra, plavání v proudu, převracení lodí, sluníčko, vysoké štíty hor a neskutečná pohoda. Rozjezd na jedničkové vodě, první dvojkové peřeje a první plaváčci. Peřej v kempu, která se pyšní puncem ww 3+ pak napovídá, co nás bude čekat druhý den. Pár lodí se převrací, ale drtivá většina projíždí. Někteří dobrodruzi si do peřeje naskáčou ve vestách, aby viděli, co s nimi provede závěrečný válec. Večer grilujeme kýtu na ohni, hraje se na kytaru a housle, spát se jde až po půlnoci. Všichni mají ještě hodně sil a zážitky z první divoké vody nedávají spát. Spát jim také nedá hromada kamenů, kterou v nestřeženém okamžiku natahal Sígr všem pod stan…

Pátek třináctého. Jedna maminka mi vystrašeně volala, jestli jsem si vědom, že je pátek třináctého. Řekl jsem jí, že dětem na lodě zavěsíme králičí pacičky pro štěstí. Mumlala něco v tom smyslu, že jsem blázen, což následně Lukáš potvrdil J. Holt na hloupé otázky, hloupé odpovědi. Vyrážíme kolem desáté hodiny na spodní úsek Salzy. Sluníčko nám opět pere do zad, tyrkysově modrá voda si hravě pohoupává lodě a na tvářích září úsměvy. Dnešek je dlouhý. 22 km divoké řeky obtížnosti ww I – III+, ale nikam nespěcháme. Krátce po obědě, který byl na kamenné pláži u přítoku Lassing, dorážíme k místu, kde se skáče z dřevěné rampy do vody. Výška kolem pěti metrů vhání adrenalin do žil nejednomu účastníkovi. Chladivá náruč Salzy objala všechny skokany, a že jich bylo. Odpoledne dorážíme do nádherné slepencové soutěsky, která sebou přináší těžší místa. Skalní prahy střídají válce obtížnosti ww 3+. Musíme je jistit ze břehu, ale vše probíhá v poklidu a kolem 16:00 vynášíme lodě k přistavenému autobusu. Oblékáme kraťasy a trička a pěšky se vydáváme nádhernou cestou po dřevěných lávkách kaňonem potoka, který tvoří vysoké vodopády. Cesta je hodně strmá, pijeme vodu z potoka a pod jedním z vodopádů se koupeme v ledové vodě. Za hodinu jsme na vrcholu vyhlídky a Zdeněk Horálek je zajisté prvním člověkem, který tam stanul v neoprenu, neboť si do autobusu nedal kraťasy a boty. Na to se ale historie neptá J.

Třetí den je krizový, tak je nařízen klidnější program. Dopoledne natahujeme přes řeku lano, upevňujeme kladku a přes velké kameny v řece nafukujeme lodě. Ze břehu pak Luky zkouší první zátěžovou zkoušku naší lanové dráhy do wildalpenského válce. Ještě zbývá několikrát došponovat lano a vše je připraveno. Celá akce vzbudí údiv obyvatel kempu, kteří postávají okolo a říkají, že je to super nápad. Na super nápady máme patent, to je jasný. To už ale první nadšenci končí ve vodním válci a proud je unáší ke břehu. Přichází Hanka Mercelová a potutelně se usmívá. Na otázku co se děje mi odpovídá: „Zrovna mi volala jedna maminka, že se nemůže dovolat dceři a co děláme. Chtěla jsem jí říct, že jí zrovna spouštíme na laně do válce, ale pak jsem radši řekla, že máme odpočinkové dopoledne“ J. Po obědě se necháme odvézt nad soutěsku a jedna skupina si dává nejkrásnější část Salzy znovu, zatímco druhá skupina má suchozemský program. Návštěvu městečka a hry v kempu. Někdo byl smutný, že na řece nejsou žádné jezy a tak tvoříme skupinu 20-ti lidí a jedeme jeden z potoků, který je tvořen pouze velkou řadou za sebou jdoucích stupňů. Jejich velikost se pohybuje od několika centimetrů až po tři metry. Je to docela show a tak trošku jiný vodácký zážitek, než skýtá Salza. V jednom z těch vyšších skočím Hance na záda a naše loď se překlápí do válce, to se daří i některým dalším posádkám a tak je o zábavu postaráno. Poslední noc pak dopadá nostalgie, blíží se konec, ale nikomu se domů nechce. Ale co, zítra se jede Steyr, ještě nás čeká den na divoké vodě.

Steyr má atmosférické nástupní místo. Neznám moc řek, kde se nasedá přímo pod vodopádem. Následuje těžší peřej, při které si pár posádek zaplave, ale odlovíme je a pokračujeme dál. Jediný jez je bohužel téměř suchý, přes dřevěnou šupnu teče minimum vody, tak jí aspoň jezdíme po zadku, břiše, po Zdendovi…Kousek pod suchým jezem se voda vrací z náhonu a Steyr se rozběhne v rychlém tempu přes několik těžších míst (za téhle vody obtížnost ww 3+) až k závěrečnému kataraktu. Jmenuje se Autobus a jedná se o sesunutý skalní blok přesně doprostřed řeky. Vše máme pečlivě zajištěno, ale ani jedna z lodí se v tomto těžkém místě nepřevrátí.

Závěrečný oběd u autobusu, balení hydra a hodnocení celé akce. Všichni jsou utahaní a při zpáteční cestě spí. Až na Sígra. Ten se baví tím, že obchází spící oběti a lihovým fixem jim maluje na čelo a tváře různé ornamenty. Pak narazí na štos letáků, dělá z nich papírové koule a v autobuse se strhne nefalšovaná papírová bitva. Při příjezdu do Čech se tedy nejprve vysype hromada papírů a pak teprve vystupují žáci. Jsou smutní, skončil velký čtyřdenní mejdan. Říkají, že chtějí zpátky. Cítím to tak nějak podobně. Bylo to famózní.

Velké poděkování na závěr všem lidem, kteří zajistili akci po stránce bezpečnosti a zázemí - Sígr, Luky, Hanka, Ondra, Alice …a hromada dalších super lidí. Sponzorům, bez nichž by to nikdy nešlo udělat za minimální náklady - Pavla Homolková - Domeček, Míla Vilím-Hoby sport, Romário Filip a Ká Servis České Budějovice. Díky moc vám všem!

Luboš Zajíček

Celkem 20 týmů (Česká rep., Německo, Švýcarsko, Francie a Itálie) bylo rozděleno do 4 skupin, z nichž vítězové hráli semifinále. Zápasy se hrály na dva poločasy 2x15min.

Po suverénním vítězném tažení ve skupině (4 výhry, 12 bodů a skóre 17:2) tým smolně prohrál v semifinále s francouzským C.A.S.E. Nice 0:1, protože kluci neproměnili ani ty nejvyloženější šance a po inkasovaném gólu soupeř prostě posledních 10 minut doslova proležel na trávníku. V souboji o třetí místo pak frustrovaní žáci prohráli po dvou gólech z ofsajdu 1:2 s německým FC Holzwickede. Čtvrté místo je ale v jejich mezinárodní premiéře slušným úspěchem.